Na tuhle chvíli jsme čekali. Odteďka pojedeme pořád z kopce! Kousek od vrcholu míjíme turistický přechod, za kterým se doposud pohodová a bezpečná cesta mění v solidní tankodrom, připomínající vyschlé koryto kamenité Jizery. Naštěstí tento úsek po půlkilometru končí a napojujeme se na šotolinovou lesní cestu, klesající po úbočí Stógu Izerského do údolí.
Hledáme polský pramen Jizery, který by podle mapy měl být kousek pod rozcestím se žlutou značkou. U zřícené dřevěné stavby vedle cesty objevujeme jakousi louži s rodinkou žab a poblíž malý potůček. Zkouším jít proti jeho proudu, ale potok mizí v močálišti, takže to raději vzdáváme.
Frčíme zadarmo a každým metrem se přibližujeme výchozímu bodu. Na mapě by naše trasa připomínala nakousnutou okurku s řekou Jizerou a státní hranicí uprostřed. Teď máme tři čtvrtiny za sebou a vyjíždíme z lesa na louku zvanou Hala Izerska. Sousedící rezervace s názvem Rašeliniště Jizery je největším rašeliništěm Jizerských hor a byla organizací UNESCO zařazena do sítě nejvýznačnějších evropských rašelinišť.
Míjíme chatu Górzystów, která stojí v místě bývalé osady Velká Jizera a dnes široko daleko tvoří na této krásné louce jediné stavení. Popularita zdejší kuchyně je veliká a v létě tu postojíte ve frontě na občerstvení i půlhodinu!